OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Kontaktujte nás: + 420 731 533 142 | a.erber@centrum.cz

Rozhovor pro týdenník Zemědělec (48/208)

Vyplňují se nejčernější scénáře

Stávající situace v lesnictví je kritická a dlouhodobě předpovídaná. Vyplňují se ty nejčernější scénáře, které predikovaly jak odborné nezávislé organizace, tak fakulty univerzit a výzkumné organizace. Bohužel na ně nikdo včas a efektivně nereagoval. Uvedl to lesnický odborník Aleš Erber s tím, že stav v příštím roce bude ne ekologická katastrofa, ale lesnická apokalypsa. „Na důsledky klimatické změny jsme se mohli nachystat,“ prohlásil.  

 

Proč se tak domníváte?

O negativních dopadech zapříčené globální klimatickou změnou se mluví a píše dlouho. V řadě okolních zemích, kde berou globální změnu klimatu (GZK) jako fakt, připravují ohrožené lesní porosty více jak 10 let. Naše přípravy zamrzly v přípravách na ni. Příkladem je Národní lesnický program II pro období 2008 – 2013. V něm jsou poměrně dobře popsané slabé stránky v lesnictví, které se měly řešit už v tomto období včetně GZK. Tím, že se úkoly z dokumenty nepromítly do provozních praxe, selhala řada ministerských rezortů, ale i jednotlivé kraje.

Jak mohly jednotlivé kraje zabránit kůrovcové kalamitě?

Kraje si měly zpracovat analýzu hrozeb vycházející z GZK pro svá spravovaná území. Pokud by byla zaměřená na lesy, muselo by se ukázat, kde a v jakých předpokládaných objemech se bude nacházet odumírající dříví, jaká je vlastnická držba a jaká cestní síť k nim vede. Pokud by se toto vědělo, poměrně dobře se lze připravovat na zvýšené zatížení některých komunikací v majetku státu, krajů i obcí, vést dotační politiky či pouhou osvětu pro drobné vlastníky lesů o možných hrozbách ze změny klimatu. Nejsem si jist, zda takto přistupovaly všechny kraje.

Jaké vidíte hrozby z GZK?

Vedle plošných rozpadů smrkových a borových porostů hrozí například vznik rozsáhlých požárů. Ke všemu mnoho lesních komplexů je pro složky integrovaného záchranného systému těžko přístupná. Právě riziko suchých lesů vidím do budoucna jako velikou hrozbu. Navíc v dlouhodobém horizontu jsou kvůli suchu ohroženy i spodní vody, což zřejmě bude přímý vliv na obyvatelstvo. Už nyní je mnoho vesnic totiž bez pitné vody. A v neposlední roli může mít vliv rozsáhlé vykácené plochy na sníženou retenční schopnost, kvůli kterým lze očekávat lokální záplavy. Už jen z těchto důvodů nutné zavčasu provádět lesnická opatření tam, kde to stav lesů ještě umožňuje.

O jaké konkrétní opatření se jedná?

Jde o lesnicko-hospodářská opatření od urychlené změny druhové skladby a struktury (věkové, výškové, tloušťkové a tím plošné diferenciace) smrkových a borových lesů rostoucí mimo svá ekologická optima až po budování suchých a mokrých skladů či silniční infrastrukturu. To ale není nic nového. Vědecké poznatky a výstupy různých projektů je doporučují už roky. Severní Morava je důkazem, že se opatření neaplikovala včas.

Vždyť ale dochází k přeměně druhové skladby výsadbou melioračních a zpevňovacích dřevin jako jsou buky, duby, jedle, javory a podobně

K tomu dochází především při obnově porostu. Osobně toto opatření neberu jako přípravu na změnu klimatu. Zmíněny odolnější dřeviny se do porostu dostávají až tehdy, když se les vytěží buď tzv. nahodilou (neplánovitou) těžbou nebo úmyslnou v mýtném věku. Pokud dojde ke vzniku např. kalamitního holiny po kůrovcové těžbě, vznikají obrovské náklady na zalesnění a následnou péči. Ke všemu dřeviny jsou vystaveny daleko větším extrémům počasí. Mám na mysli předcházet tyto rizika a sázet sazenice dřív, kde vyšší a starší stromy nejsou zcela ještě zralé k těžbě nebo jsou, ale ještě se ponechají stát, aby vytvářely lepší mikroklima a chránily nově vysázenou generaci lesa před horkem a sluncem. Jedná se o tzv. podsadby, kde se sázejí především dřevin vyžadující stín (buky nebo jedle). Osobně v tom vidím jeden velký benefit. Jestliže z nějakého důvodu odumře horní stromové patro, už pod ním roste nová generace lesa. Tedy odpadávají náklady na zalesnění, půda je chráněna lesem a nevzniká výpadek z dřevní produkce.

Kde vidíte řešení, který by urychleně zlepšil stav lesů a vlastníků lesů? 

Je nutné s uvědomit, že cena dříví některých sortimentů klesá pod hladinu rentability a pokud nedojde řešení, hrozí finanční nesnáze mnoho vlastníkům lesů. Proto jediné rychlé řešení vidím v tom, že se musí realizovat vyhlášení nouzového stavu podle zákona 240/2000 Sb. o krizovém řízení. K tomu se váže i řešení hospodářsko-technických opatření v silniční a železniční dopravě, využití kapacit státních firem a aktivní součinnost krajských samospráv.

Co by podle vás řešil nouzový stav? Někteří odborníci tvrdí, že by ničemu nepomohl.

Pokud by byl vyhlášen nouzový stav vládou ČR, měla by se podle mě nastavit taková opatření, aby se od vlastníků lesů vykupovalo dříví na základě garantované ceny včetně odvozu, jenž by zajištoval taktéž stát. Byla by to obrovská operace, na kterou by se museli vlastníci lesů připravit, protože nouzový stav má své časové omezení. A proto jsem skeptický, že by se k tomu stát vůbec odhodlal.

Na druhou stranu by to znamenalo, že vlastníci lesů by byli motivováni k prodeji aktuálně špatného dříví nebo dříví atraktivního pro kůrovce. Stát by tímto krokem dal impulz soukromým vlastníkům lesů k potřebné akceleraci „vyčištění“ lesů, asanaci kůrovcového dříví a jeho vyvezení z lesů, čímž by se zároveň nastartoval tok dříví. To by několik týdnů nemuselo putovat na již přeplněné sklady zpracovatelů, ale na státní sklady. Zároveň by mohla následně stoupnout i cena dřeva, jako druhotný efekt tohoto kroku. Na výkup dřevní hmoty probíhající v nouzovém stavu by mohlo být využity z rezerv finančních prostředků na řešení krizových situací.

Myšlenka tkví v tom, že stát potřebuje řešit krizovou situaci v lesích a zároveň chce rychle pomoci vlastníkům lesů. Tímto jedním krokem by „zabil dvě mouchy jednou ranou“ a ke všemu by na tom mohl ve finále vydělat.

 

Co by se dělo se dřívím, které by stát vykoupil?

Stát by vykoupené dříví mohl skladovat a po zlepšení cen na trhu prodat. Stejně by se jednalo o dříví špatné kvality v těch nejnižších třídách. Hodnotnější dříví by se mohlo dočasně skladovat na mokrých skládkách, což má ale své omezení z mnoho hledisek, jako je dostupnost vody nebo zdroj elektrické energie apod. Nebo by se pro něj mohl najít odbyt mimo středoevropský prostor či Evropskou unii. Možností je mnoho a v tomto je nutno být kreativní.

Stát by měl také řešit další možnosti, jak více uplatnit domácí dřevo v české společnosti a provést takové kroky, aby u tuzemského dřeva dosáhl co nejvyšší přidané hodnoty. Toho by se mohl zvládnout snížením daně z prodeje dřeva a výrobků na jeho bázi. Umožnit jeho větší uplatnění ve stavebnictví, aby se mohly stavět výškové budovy jako jinde v Evropě. Nebo podpořit ve větší míře domácí zpracovatelské kapacity, a to především ty se středním a malým provozem. Zapomenout by se nemělo ani s podporou nábytkářské a papírenské průmysl, to znamená vytvořit optimální podmínky pro export jejich výrobků. Ministerstva průmyslu a obchodu se musí v tomto ohledu více angažovat než doposud. Taky bych se ani nebránil tomu v případě nouze nejvyšší, aby se část dříví nejhorší kvality byla nabídnuta k prodeji občanům jako palivové dříví nebo se pálila v elektrárnách.

Mohl byste připomenout, co bude ovlivňovat další vývoj situace v lesích?

Řekl bych, že to bude nedostatek těžební mechanizace a nedostatek lesních pracovníků, dále skladovací a zpracovatelské kapacity. Přitom lesní dělníci dlouhodobě opouštěli lesnictví kvůli trvale nízkým platům napříč sektorem, od státních lesů po soukromé. Proto je zapotřebí urychleně přijmout lesní dělníky ze zahraničí. Proces přijímaných zahraničních pracovníků je ovšem pomalý.

Dalším negativním faktorem ovlivňující lesnicko-dřevařský trh výrazným způsobem je nestabilní obchodní systém Lesů ČR chráněný tzv. Dřevěnou knihou, což je koncepce MZe k hospodářské politice státního podniku. A samozřejmě stále omílaná otázka přemnožené spárkaté zvěře. Kvůli ní vlastníci lesů vynakládají nemalé finanční prostředky na ochranu mladých stromků před jejím poškozením. Zároveň je tím výrazným způsobem omezena přirozená regenerace lesa.

Zmínil jste, že obchodní model Lesů ČR je nestabilní, co je potřeba tedy na něm změnit?

Osobně bych ho neměnil úplně, ale upravil ho tak, aby co nejvíce vyhovoval požadavkům lesnickému provozu z hlediska pěstebních a těžebních úkolů v závislosti na potřebách lesních porostů, podle možností využití manuálních pracovních sil a mechanizačních kapacit. Je potřeba vše vyhodnotit a přijmout rychlá opatření, aby výsledné řešení bylo efektivní a ekonomicky nejvýhodnější. Pro představu tím myslím, že například někde bude vhodnější jen outsourcing jako dosud, někde se budou soutěžit jen služby a prodej dříví půjde ve vlastní režii a někde bude pro změnu vhodné soužit dříví a pěstební práce budou ve vlastní režii. Bude nutné využít celé škály způsobů prodeje dříví, nákupu pěstebních a těžebních služeb a využití vlastních lesních pracovníků a techniky.

Domníváte se, že určitému pokroku nahraje obměna pracovníků, jak se děje ve státním podniku Lesy ČR?

To ukáže až čas. Vedení lesů je ve zcela jiné situaci než předchozí vedení. Stále se zhoršuje zdravotní stav lesů, padají ceny dřeva horší kvality, zdravé a ještě dobře ceněné jehličnaté dříví se netěží, což omezuje efektivně získat finanční prostředky, rostou náklady na provoz firmy, a především pak na zalesnění a následnou péči a na ochranu mladých porostů před přemnoženou zvěří. Ke všemu se všechny finanční prostředky odevzdaly do fondu zakladatele a rozpustily se finanční rezervy. Kondice firmy není dobrá a stále jsou politické tlaky na to, aby podnik odevzdával miliardy. Snad nedojde k takové situace, aby si podnik na jedné straně půjčoval, a na druhé odváděl státu vygenerovaný zisk, pokud k němu dojde. Snad si všichni uvědomují, kam by vedení firmy tlačili. Bylo by totiž blízko k nařčení, že vedení podniku nenakládá se státním majetkem s péčí řádného hospodáře. Pokud by k tomu přece jen došlo, nedivil bych se, kdyby se podnik postupem času postupně zbavoval nepotřebného majetku včetně prodělečných lesů v rámci arondačního programu. To ale hodně předbíhám a asi maluji čerta na zeď.

Chcete říci, že hrozí částečný prodej státního lesa?

Posuďte sama, pakliže by podnik několikrát po sobě skončil ve ztrátě, nevím, jak by reagovalo Ministerstvo financí na skutečnost, že z Lesů ČR neuvidí ani korunu, a naopak si stát, respektive Lesy ČR, budou na svůj provoz půjčovat, přičemž do teď generovaly miliardové zisky. Nehledě na to, že lesy produkují vedle dřeva i mimoprodukční funkce. Myslím, že nyní se dostává na stůl společenská otázka, a sice jaké priority český národ od státních lesů chce a očekává? Honba za ziskem nebo udržitelnost lesů i za cenu, že se bude muset podnik dotovat?

Případný částečný prodej lesních majetků vidím pravděpodobněji u obecní či městských. Většina takových majitelů byla totiž zvyklá na pravidelný příjem z lesa do svých rozpočtů. Ke všemu v nedávných volbách do vedení měst a obcí byli zvoleni noví zástupci občanů. Nechtěl bych se nikoho dotknout, ale problematika lesnické rentability stojí na dlouhé produkční době. A obávám se, že mnoho zastupitelů a vedení samospráv bude pohlížet na lesní majetky jako na jakoukoliv jinou firmu pohybující se v klasickém tržním prostředí. Tedy pokud vydělává, vede ji dobrý hospodář. Pokud prodělává, vede se špatně, což může vést k obměně hospodáře nebo se budou ozývat názory, aby se část nerentabilního majetku prodala. To vidím jako více realistické scénáře.

Hovořil jste o tom, že vlastníci lesů se mohli na klimatickou změnu připravit. Dají se uvést příklad v ČR, kde k tomu došlo?

Takových příkladů je celá řada, ale mohlo jich být víc. Mnoho majetků lze právem považovat za příklad dobré praxe. Pokud bych měl být konkrétnější z nejvíce postižených oblastí třeba Vysočiny, tak určité lesnické úsek na majetku Městských lesů Jihlava nebo rodiny Kinských patří k tomu nejlepšímu, co lze v ČR vidět. Alespoň podle mých zkušeností, co jsem zatím viděl v ČR a v Evropě. Ve správě státních Lesů ČR bych vyzvedl Demonstrační objekt Klokočná, který se nachází u Prahy nedaleko Říčan. Lesní hospodáři zde dlouhodobě uplatňují přírodě blízké principy, a proto lez vidět, že jejich lesy jsou více odolné a stabilní. Snaží se v maximální míře využít produkční schopnosti stanoviště (půdy, světla, tepla, srážek a optimálního proudění vzduch) pro zdárný růst stromů a přirozené obnovy tak, aby v rámci těžeb nevznikaly velké holé plochy. Vlastně se dá říci, že těžba probíhá odstraňováním jednotlivých stromů nebo po určitých skupinkách stromů. Takovou těžbou se lesníci spíše snaží o individuální výchovu jednotlivých tzv. cílových stromů do jejich zralosti. Zároveň se tím snaží o druhovou, věkovou, výškovou, tloušťkovou diferenciaci a tím i prostorovou. Díky tomu lze na určité malé ploše najít více staré, vysoké a tlusté stromy. Pokud chybí dřeviny z původního druhové složení jako je buk a jedle, uměle se doplňují tím, že se vysoké stromy podsází.

Aby se změna projevila především z ekonomického hlediska, chce to určitý čas, kontinuální lesnický přístup a osvícený vlastníky lesa, kteří důvěřují svému lesnickému personálu. Lesní porosty se odvděčí vyšší ekologickou a statickou stabilitou. Pokud by se dosáhlo vyváženého stavu spárkatá zvěř s lesním ekosystémem, alespoň do doby, kdy se zvýší úživnost, která je přirozeným a doprovodným jevem tohoto hospodaření, tak se zefektivní rychlost obnovy lesních porostů i celkového hospodaření.

 Rozhovor si můžeze stáhnout ve formátu pdf. ZDE