Lesní hospodaření na principu PRO SILVA

Co znamená přírodě blízké hospodaření na principu PRO SILVA?

Lesní hospodáři se v takvých případech snaží o maximální využí produkčních schopností stanoviště (půdy, světla, tepla, srážek a optimálního proudění vzduch) pro zdárný růst stromů a přirozené obnovy tak, aby v rámci těžeb nevznikaly velké holé plochy. Vlastně se dá říci, že těžba probíhá odstraňováním jednotlivých stromů nebo po určitých skupinkách stromů. Takovou těžbou se lesníci spíše snaží o individuální výchovu jednotlivých tzv. cílových stromů do jejich zralosti (tloušťková a sociální). Zároveň se tím snaží o druhovou, věkovou, výškovou, tloušťkovou diferenciaci a tím i prostorovou. Díky tomu lze na určité malé ploše najít více staré, vysoké a tlusté stromy. Pokud chybí dřeviny z původního druhové složení jako je buk a jedle, uměle se doplňí způsobem, že se vysoké stromy podsází.

Aby se změna projevila především z ekonomického hlediska, chce to určitý čas, kontinuální lesnický přístup a osvícený vlastníky lesa, kteří důvěřují svému lesnickému personálu. Lesní porosty se odvděčí vyšší ekologickou a statickou stabilitou. Pokud by se dosáhlo vyváženého stavu spárkatá zvěř s lesním ekosystémem, alespoň do doby, kdy se zvýší úživnost, která je přirozeným a doprovodným jevem tohoto hospodaření, tak se zefektivní rychlost obnovy lesních porostů i celkového hospodaření.

Každý porostní typ a stav porostu si žádá trošku odlišný přístup, ačkoliv princip pěstování je stejný.

Les Kocanda
lesní hospodaření
Les kocanda

"PRO SILVA" prohlášení 1. kongresu PRO SILVA EUROPA, Besancon, 24. června 1993

Cílem sdružení Pro Silva je šířit obhospodařování lesa blízké přírodě.

Přírodě blízké lesní hospodářství je strategií zacházení s lesními ekosystémy v jejich celistvosti, jež chce udržet lesy v optimálním zdravotním stavu nebo k tomu má směřovat. Les je považován za komplikované přírodní dění. Je schopen nejen poskytovat surovinu a užitky, ale také se udržovat a obnovovat s minimem lidských zásahů, tedy přinášet produkci při skutečné biologické automatizaci.

Přírodě blízké lesní hospodářství je založeno nejen na starých zkušenostech stoleté pěstební tradice, ale též na výsledcích výzkumu posledních 20 až 30 let v ekologii lesa. Ty umožňují hlubší porozumění zákonům ovládajícím velmi složitou dynamiku lesa, přesto ještě musí být mnohonásobně zdokonaleny.

Uvedenými myšlenkovými pochody se přírodě blízké pěstování lesa zásadně liší od obhospodařování lesa věkových tříd, druhově chudého, které je spíš inspirováno agronomií.

Zásahy pěstitele směřují k vytvoření smíšených lesů, ve kterých se zásoba biomasy jak v čase i na ploše poměrně málo mění. Volba dřevin padá hlavně na domácí dřeviny dobře přizpůsobené stanovišti. Jejich pomalé zmlazování, přednostně přirozené, se děje v ochraně starého porostu.

Stromy jsou sklízeny podle individuálních vlastností a funkční schopnosti (jakost, životnost, hodnotová produkce, cílová dimense), ne podle stáří. Produkce hospodářského celku je nepřetržitě prověřována, ale hospodář se již nezajímá o pojmy obmýtí, mýtní věk, zmlazovací plocha.

Výsledky tohoto lesního hospodářství, které je různé podle stanoviště a socioekonomické situace, jsou příznivé podle všech hledisek:

  • je nejlépe pečováno o přirozenou biocenózu, o rozmanitost zvířeny a rostlinstva v jejich celistvosti,
  • lesní krajina bez geometrických linií a bezohledných zásahů působí příjemně,
  • je optimálně dosaženo ochranné funkce lesa, neboť půdní kryt lesními porosty není nikdy velkoplošně narušen (ochrana proti erozi, vysychání pramenů, laviny, půdní sesuvy atd.),
  • je nejlépe dosaženo produkce suroviny a finančního výnosu, protože cenné dřevo se vyrábí s nejmenšími náklady.

Pro Silva má za to, že její hospodářská strategie může najít uplatnění na všech stanovištích a za všech ekonomických situací, jestliže jsou prioritními polyfunkčnost a trvalá rentabilita. Praktický výkon strategie je samozřejmě rozdílný podle toho, zda se nacházíme ve Skandinávii nebo ve Sředomoří, v horách nebo v nížině, na vápencových nebo kyselých stanovištích, liší se i socioekonomickým cílem vlastníka.

Aby Pro Silva uvedla své myšlenky do života, národní a oblastní spolky pořádají návštěvy lesa a přednášky, vydávají časopisy, publikují články v odborném tisku, vyhledávají vzorové závody, provádějí srovnávací studie.

Základní principy PRO SILVA

Lesní hospodářství podle zásad ProSilva je strategie, která optimalizuje udržení, ochranu a obhospodařování lesních ekosystémů tak, že lesy Evropy mohou plnit své četné socioekonomické funkce trvale a rentabilně. Tím se ProSilva hlásí k celostnímu pojetí a řízení lesních ekosystémů a zahrnuje pod ně hospodářské a mimoprodukční cíle. Ve smyslu trvalosti, zahrnující všechny funkce, má ProSilva za to, že lesy Evropy mohou plnit čtyři hlavní funkce:

  • přírodní
  • ochrannou
  • produkční
  • kulturní

Více o principu Pro Silva hospodaření

Demonstrační objekty nepasečného hospodaření Pro Silva Bohemica

Správa lesa a další činnosti

newspaper.svg

Strategie správy lesních majetků

Více

chalkboard-teacher-solid.svg

Dotace pro vlastníky lesů

Více

user-edit-solid.svg

Názory v médiích

Více

project-diagram-solid.svg

Vystoupení v TV

Více

file-video-solid.svg

TV pořad "Blíže k přírodě"

Více

book-open-solid.svg

Vystoupení v rádiu

Více

Preferované styly hospodaření

Hospodaření na principu Pro Silva                                   Hospodaření na principu agrolesnictví 

Lesní hospodáři se v takvých případech snaží o maximální využí produkčních schopností stanoviště (půdy, světla, tepla, srážek a optimálního proudění vzduch) pro zdárný růst stromů a přirozené obnovy tak, aby v rámci těžeb nevznikaly velké holé plochy. Vlastně se dá říci, že těžba probíhá odstraňováním jednotlivých stromů nebo po určitých skupinkách stromů.

Prohlédněte si demonstrační objekty nepasečného hospodaření Pro Silva Bohemica.

Agrolesnické systémy (ALS) jsou typem hospodaření, které kombinují pěstování dřevin s rostlinnou nebo živočišnou výrobou. Tento způsob zemědělského hospodaření využívající lesní dřeviny je důmyslný systém, který přispívá krajině především díky mimoprodukčním funkcím, jako jsou klimatická, vodoochranná, půdoochranná, zdravotně-hygienická a estetická. Zároveň přispívají ke zvyšování biodiverzity a vázání CO2 z atmosféry, což přispívá ke zpomalování oteplování.